Trochu ajťák, trochu básník

Vlastimil Šantroch.

Ve dne ajťák na ministerstvu, večer bohémský básník se sklenkou dobrého alkoholu v ruce.
 Jen málokdo je tak dobře zapamatovatelný jako právě Vlastimil Šantroch alias Shaana (až ho potkáte, oslovte ho „Šáno“ bez ň, prosím, šáňo mu moc nejde pod fousy)

Po pár setkáních s ním Vás napadne: „Sundává si vůbec někdy ten klobouk?“ než zjistíte, že to není jen nárazový módní výstřelek, ale neodmyslitelná součást jeho osobnosti.

Poprvé jsem se s Shaanou viděla v baru Al Capone (jak příhodné), kousek od Národní… Seznámila nás naše společná kamarádka polská básnířka Anka, která své místo v rubrice jistě najde někdy později. Shaana mě zaujal svojí spontánností a bezprostředností. Působil na mě tak trochu jako z jiného světa, snad jako by se měl každou chvíli otočit a zmizet v mlze… 
„Můžeme se spolu vyfotit?“ zeptal se sebevědomě a já jsem nemohla navzdory vysokému stupni stydlivosti říct nic než: „Jasně.“

Jeho jméno je spojené zejména s kulturními akcemi po celé Praze a taky s literárním počinem Žižkovskej Montmártr, což je básnický almanach autorů, kteří napsali své básně k fotografiím Jirky Fučikovského, scházejících se nad pivem právě na Žižkově. Zároveň je to taky pravidelná akce, kterou vymyslel právě spisovatel a fotograf Jirka Fučikovský, a že jí musíte zažít, vím jistě – zažila jsem ji na vlastní kůži. Shaana na těchto večerech poezie a autorského čtení vystupuje a po vystoupení často směle sáhne po své kytaře. Zakrátko s ním už zpívá celý bar, klidně až do zavíračky. Neskutečná energie. To říkám já, která na akci byla nejmladší…

Má také svůj vlastní pořad Shaanel 5.
 Ale kdo je Shaana? Je víc ajťák nebo básník? Jak sám říká, je duální jako SIM karta. A ne nadarmo má na sociálních sítích tento popis: „Trochu muzikant, trochu komediant, trochu programátor, trochu grafoman a taky trochu magor.“

První básně začal psát (jako každý chlap) před mnoha lety v pubertě holkám a inspirací mu je svět kolem něj – co kde vidí, slyší, nebo si přečte. Bohužel se podle jeho slov básněním nedá uživit: „ Poezie je jako popelka a dá ještě hodně práce to změnit.“
A proč je centrum básníků právě Žižkov? Jednoduše protože tam vznikají taková místa a kluby, které zajímavá individua, bez kterých by život byl o dost smutnější, přitahují…

P.S. Žižkovskej Montmártr se koná každou druhou středu v měsíci v baru Behind the Courtain a Shaanel 5 pátou středu tamtéž.

Napsala: Simona
Zdroj obrázků: facebook – barbehindthecurtain

#PRAHA