Areál továrna ČKD ve Vysočanech, kterou znáte nejspíš pod názvem „Kolbenka“, má sice léta slávy dávno za sebou, ale bohatou historii za 123 let existence ji nikdo nevezme. Byla svědkem neuvěřitelného množství důležitých událostí jako tichý a pokorný svědek doby.
Thomas Alva Edison s Emilem Kolbenem (vpravo) při návštěvě Prahy v roce 1911
Muž, který ji vdechl život a pro kterého byla továrna ztělesněním amerického snu, se jmenoval Emil Kolben – podle něj se jí tak říká. Vystudoval gympl na Malé Straně a potom na vysoké škole elektrotechniku a strojnictví. Měl skvělý prospěch a dostal cestovní stipendium 1200 zlatých, které mu umožnilo studovat v Americe, kde měl možnost spolupracovat se slavným zastáncem stejnosměrného proudu T. A. Edisonem a později i s Nikolou Teslou, který prosazoval ten střídavý. Byl rozhodně v centru dění průmyslové revoluce a mohl se dívat pod ruce těm nejlepším v oboru.
Doma v Praze se rozhodl své zkušenosti zúročit a na zelené louce postavil první části budoucího moderního podniku vyrábějícího alternátory, elektromotory, turbíny do vodních elektráren. Tvrdá práce se vyplatila a podnik jen kvetl, nic se nezměnilo ani během první světové války, kdy se akorát změnil předmět výroby na vojenské vybavení. Tehdy se počet zaměstnanců rapidně zvýšil – na 2500 lidí. Druhá světová válka probíhala podle klasického, přesto vždy tolik smutného scenáře – zabavení majetku a celoživotního díla Emila Kolbena a jeho likvidace v koncentračním táboře Terezín. Myslím, že Josef II. by se hodně divil, čeho všeho byl dárek jeho matce svědkem…Po válce byl podnik znárodněný a komunisti ho nechali chátrat.
Mrzí mě, že i když odborníci ví, že má areál velkou historickou hodnotu, a navíc jeho část je památkově chráněna, tak se o něj nikdo moc nezajímá a má několik různých vlastníků. Doteď mám před očima těžkou kouřovou clonu, která se táhla nedalekou Českomoravskou ulicí, když v jedné z hal hořel uskladněný textil. Bydlím poblíž, a několikrát jsem v areálu i byla. Před očima jsem si představovala tehdejší lesk, abych zase mrkla a viděla neutěšenou bídu…
Napsala: Simona
Zdroj obrázků: Wikipedia, iDnes