Taky slyšíte to dojemné cinkání klíčů, Modlitbu pro Martu a vidíte před sebou „kultovní“ záběry z balkónu Melantrichu? Ačkoliv se většina z vás narodila po Sametové revoluci – já jsem v té době měla 1 rok, tak samozřejmě záznam o průběhu všichni dobře známe. Připomínání si období před a po Sametové revoluci rezonuje rok od roku s čím dál větší intenzitou. Díky bohu si spousta lidí uvědomuje, jak je tenká hranice mezi svobodou, nesvobodou, účelovou manipulací apod. Bohužel se zdají být politickými evergreeny. Ale politiku nechme stranou.
Svoboda politická je skvělá věc, ale je to jen a pouze odrazový můstek. Svoboda jako taková je naprosto apolitické osobní rozhodnutí. A co s ní? To není vždycky jednoduché. V této souvislosti mi jako dobrý příklad přijde kniha nositelky Nobelovy ceny za literaturu novinářky Světlany Alexejevičové – Doba z druhé ruky. Krásně ukazuje sociologický průzkum napříč všemi vrstvami společnosti po rozpadu Sovětského svazu. Na jedné straně radost a na druhé straně panika ze spoléhání se na sebe a svůj úsudek.
Národní divadlo, Praha
Je neděle 17.11. a já rozhodně nebudu sedět doma. Sametový průvod z Albertova na Národní třídu čeká. Ještě si musím koupit kytičku. Budu pochodovat za nás všechny, kteří jsou vděční za své možnosti a chtějí bojovat se zlobou, závistí, záští a překonávat strach a svár.
Napsala: Simona
Zdroj obrázků: Simona, Kosmas